Když jsem se naposledy dívala na svůj blog, pod článkem bylo 8 komentářů. Po týdnu se opět podívám a pod článkem 37 komentářů! ♥♥♥
Ahoj princezny♥,
v dnešním článku bych chtěla strašně moc poděkovat za Vaše nádherné a předlouhé komentáře. Absolutně nechápu, kde jste na mě najednou tak přišli a že jsem Vás článkem natolik upoutala, že jste se rozvášnili v komentářích. Ani nevíte jak jsem šťastná! Prvně když jsem to viděla, tak jsem si řekla, že to bude nějaký spam, ale hned jak jsem si to projela jen tak očima a viděla ty slohovky, letěla jsem za mámou a skákala radostí a že "hele koukej, co mám pod svým článkem!" a ona "počkej, počkej, dej mi to přečíst, alespoň jeden z nich".
Nevím, co přesně Vám na to mám odpovědět, je Vás tam tolik, že bych tu byla do zítřka. Každopádně všem, co mi zanechali svou emailovou adresu a ochotně nabídli, ať se ozvu, napíšu zvlášť každému! ♥
Hned druhou věcí bych se chtěla, skoro už klasicky, omluvit, za mou nepřítomnost. Přítel mne dneska nabádal, že to bude vypadat, že na Vás kašlu, nebo že je mi lhostejné, co jste napsali. A to bych nerada, takže se ještě jednou moc omlouvám, čas letí, škola jen studenty trápí a matika kazí vyznamenání. Typická já.
Hned druhou věcí bych se chtěla, skoro už klasicky, omluvit, za mou nepřítomnost. Přítel mne dneska nabádal, že to bude vypadat, že na Vás kašlu, nebo že je mi lhostejné, co jste napsali. A to bych nerada, takže se ještě jednou moc omlouvám, čas letí, škola jen studenty trápí a matika kazí vyznamenání. Typická já.
Od posledního kolabsu mi bylo přesně tak zle jen jednou a to minulý týden v neděli, kdy jsem si dala s chutí bramborák a žaludek se rozhodl, že to dolů nepůjde a ne a ne trávit. Takže když to nejde dolů, tělo se toho chtělo zbavit vrchem, ale to už jsem opět cítila slabost a takovou tu chvíli před (pokud jste už někdy omdleli, víte jaký hrozný pocit mám namysli) máte pocit, že samu sebe neunesete, přestanete slyšet a pak nakonec vidět a je to. Tak přesně tak mi bylo, ale věděla jsem, že pokud mi ten bramborák žaludek vyhodí (jsem určitě příjemná) tak budu mít opět poruchy vědomí a to by znamenalo znovu nemocnici, kde by mne už léčili s mentální anorexií. Tak jsem večer proplakala a za mámou chodila jak ocásek, protože jsem potřebovala vedle sebe někoho cítit.
Přistoupila jsem sama k tomu, že to asi bude pravda, mé tělo si něco vsugerovává a nedovolí mi si pomoci. Brzo začnu brát výživu pro kulturisty, abych přibrala, kterou mi poradil výživový poradce. A řekla jsem si, že pokud budu pořád cítit slabost, půjdu dobrovolně k psychiatrovi, aby mi pomohl. Je to asi zvláštní, ale já nevím, kde je problém, proč mi tělo stávkuje, psychika je silnější než ty všechny vaše svaly plné vody, které máte z prášků a následně se fotíte u zrcadla jak jste našlapaní. Síla je v hlavě, né na těle ani na Vašem egu. :-)
Těším se na Vás u dalšího článku!
Krásný sluníčkový den ♥☼
► decided@post.cz
Comments
Drž se holka! Ty to zvládneš, myslím na tebe! :3
Pamatuju si na ten článek (i když už to je fakt dlouho), taky jsem ti napsala slohovku a nechala na sebe nějaký kontakt, tak uvidím :)
Tělo a mysl jsou neuchopitelné a nepochopitelné části každého z nás. Myslím, že i přes to, co jsme ve vědě dokázali, neznáme skoro nic. No, držím palce aby se ti udělalo líp- hlavně neodmítej pomoc. To je asi tak vše
Jednou jsem málem omdlela v Praze, kde kolem mě chodilo x lidí...plazila jsem se tam po výloze, dýchala o sto šest a jediný, kdo mi nabídl pomoc byl takový divný týpek, který mi nabídl flašku vodky.. tak jako, potom jsem se tomu smála, ale přesto, že vypadal tak, jak vypadal si aspoň všiml, že mi je vážně zle.. Stalo se mi to naštěstí jenom jednou a doufám ,že už se to opakovat nebude, protože je to fakt hnus..
Je mi líto, co se ti děje, ale je dobře, že si odhodlaná jít k psychiatrovi, a že si uvědomuješ, kde je síla
Jsi jednička! 
Tvůj článek byl na titulce blog.cz, ty sis toho ani nevšimla, viď?
Neboj, budeš v pohodě. Hlavně se nevzdávej