After all this time what i'm so lonely, i really need best friend in my life, right now..

2. december 2016 at 21:55 | Zoye |  Others

Ahoj princezny♥ Dneska jsem tu s článkem, který doufám, že až ho budu zpětně číst nakopne mě to konečně do zadku a něco se změní. Minulý týden ve středu mě rodiče museli odvést do nemocnice a na jednotce intenzivní péče jsem si poležela až do pátku. Pokud mě někdo zná z minulého blogu ví, že jsem taková osůbka, kterou stačí malinko citově postrčit a už pláče.



Nemám prakticky žádné sebevědomí a naše vztahy s otcem a celkově atmosféra doma mi moc nepomáhá. Nejsem ta, co ze sebe dělá hroznou chudinku, ale všechno si beru k srdci a pak to tak dopadá. Moje tělo se rozhodlo, že nebude přijímat potravu. Přísahám, já chtěla jíst, ale dělá se mi hned zle jen co ucítím vůni jídla. Tak samozřejmě jsem byla naprosto vyčerpaná jak psychicky, tak fyzicky. Tak jsem jednoduše měla poruchy vědomí a zvracela. Už je mi lépe, ale čím dál tím víc se trápím. Tak strašně bych chtěla jednu jedinou opravdovou kamarádku. Už se mi chce zase plakat.
Nechci tu být za nějakého ubožáka, každý tady má někoho, se kterým má spousty vzpomínek, fotek, bolesti břicha ze záchvatů smíchu. Někoho, komu když ve 3 ráno zavoláte rozrušení, přijde za vámi, i když bydlíte na druhé straně města..
Nevím, co dělám špatně. Jsem hodná holka, nedokázala bych někomu ublížit, podrazit ho, se všema to myslím dobře, i když si to kolikrát ani nezaslouží.. Nechci abyste mi tu napsali komentář, neboj, někoho najdeš, nebo přeji ti ať se ti daří. Chtěla bych váš názor, vaší radu, protože pokud se nedám do kupy a nebudu se mít pořád komu svěřit, přísahám, že se zblázním. Ale já taková být nechci. Chci vás nabít pozitivní energií, chci, abyste se sem rádi vraceli a né si říkat něco jako "Sakra, na co si bude stěžovat tentokrát."

Ta samota je nekonečná
Jsem vyčerpaná

 

2 people judged this article.

Comments

1 Eliss Eliss | Web | 3. december 2016 at 7:28 | React

Tím že nebudeš jíst se všechno jenom zhorší, a nic se nevyřeší. Zkus třeba navštívit psycholožku, hm? :-)

2 Misaki Misaki | Web | 4. december 2016 at 14:12 | React

Tak ráda bych ti poradila, ale hned jak jsem si tenhle článek přečetla, řekla jsem si "jo mám stejný problém", bez kamarádů je to na nic :(

3 Paige Paige | Web | 4. december 2016 at 17:59 | React

Mám dve najlepšie kamarátky ale ten pocit osamelosti poznám, takže ťa úplne chápem. Ta psychická únava je naozaj hrozná. Aj mne chýba sebavedomie a skoro stále si neverím. Hlavne sa netráp pre maličkosti, radšej sa z nich teš, pretože aj ja si všetko beriem veľmi k srdcu a veľmi sa to odráža na mojej psychike. Prajem ti, aby si sa v živote takto necítila, pretože aj mňa trápi, keď takto niekoho vidím.

4 petra-s-world petra-s-world | Web | 4. december 2016 at 18:17 | React

Já sama nemám vysoké sebevědomí.. Ale jím tak nějak normálně. Tím že ale nebudeš jíst si nepomůžeš, ale opravdu vůbec.
Taky jsem doma neměla zrovna moc příjemnou atmosféru když můj táta žil, ale nepřestala jsem jíst. Věřím že se v tobě jednou něco přepne a budeš se cítit silnější. Taky se mi to stalo..
Každopádně netlač s kamarádkami na pilu.. Mělo by to podle mě přijít samo. Já jsem sama neměla prostě moc kamarádů, ne nejlepší ani tak. Byla jsem takový že jsem se přicpala k někomu.. A pak najednou to přišlo..:)

5 Simix Simix | Web | 5. december 2016 at 22:01 | React

Zkrátka jsi hodně citlivá... a dokáže tě vykolejit plno věcí... to docela i znám.
Psychika dokáže mnoho i se somatickými záležitostmi a tak. :/
Přeji hodně štěstí. :)

6 cincina cincina | Web | 5. december 2016 at 22:33 | React

Podle toho jak píšeš, si myslím, že musíš být strašně hodná a úžasná holka:) Jakto, že jsi sama a bez kamarádů? Tomu nerozumím. Jestli se chceš vypovídat, tak se mi ozvi:) Já si tě ráda poslechnu, poradím (pokud budu vědět jak), podpořím, rozesměju (prý jsem vtipná:D)... hlavně se netrap:) Blíží se Vánoce a všechno bude supeeer! ♥
Hlavně hezky papej prosím.

7 Monica. Monica. | Web | 10. december 2016 at 21:58 | React

A stojí ty lidi vážně za to? Já ti rozumím, každej člověk by měl mít někoho, s kým může věci řešit, ale častokrát se to nakonec stejně moc nevyplácí... Lidi jsou neskutečný svině a většinou tě nechají pustit si je k tělu a vzápětí tě odkopnou. A to je pak trápení úplně stejný... Nestojí ti to za to, věř mi! Udělej si kámoše z jídla. Je to všechno jenom v tvojí hlavě. Pokud se rozhodneš, že ti tahle situace bude ubližovat, pak opravdu bude. Ale pokud se rozhodneš naopak, ani to s tebou nehne, rozumíš? Zkus přehodnotit myšlení, jde to, vážně :)

8 blog-slecny blog-slecny | Web | 31. december 2016 at 18:27 | React

Ještě nedávno jsem na tom byla tak, jako ty. Měla jsem nízké sebevědomí, žádné kamarády - až na spolužáky, kteří mě nechápali a nechtěli se mnou být. Potřebuju, aby mě někdo bral jako partnera sobě rovného a zároveň mě dokázal vyslechnout a pochopit - asi mám moc vysoké nároky. Nicméně, změnila jsem školu, a myslím, že se mi povedlo dostat mezi lidi, co jsou mi blíž. Je pravda, že za dva měsíce si nemůžu najít skutečné kamarády s velkým K, ale myslím, že by se mi to v této třídě mohlo podařit.
Je těžké někomu radit, zvlášť, když na tom člověk není o moc líp, ale když lidem ukážeš, že s nimi chceš být, a třeba se na ně usměješ, určitě to půjde líp:-)

9 modni-hity1 modni-hity1 | Email | Web | 4. january 2017 at 13:42 | React

Nevzdávaj sa ale hlavne neprestaň jest to je to najhoršie čo by si mohla urobit ved.

10 myfairfavourite myfairfavourite | Email | Web | 4. january 2017 at 14:07 | React

Jsem taky sama, ale užívám si to. :) Zase můžeš flirtovat s různýma klukama a kdybys s někým byla, tak by asi žárlil. :D  :-D Ber to z té lepší stránky-třeba hned za rohem na tebe čeká tvá pravá láska, každý takovou máme. Někdo se s ní seznámí ve školce, další ve škole, jiný v práci, další na dovolené nebo v kroužku či kurzu! :) Ale nepřestávej jíst, tomu nepomůžeš a navíc na to klidně i umřeš. A přestože třeba si myslíš, že už je s tvým životem všecko vyřízený, tak se pleteš. Vždyť každý den nás čeká něco úplně nového a citát na závěr: Dovol každému dnu, aby se stal nejlepším dnem tvého života! :)

11 Pražský poděs Pražský poděs | Email | Web | 4. january 2017 at 14:32 | React

Začni brát drogy.

12 Dedyyyy Dedyyyy | 4. january 2017 at 15:05 | React

Holka moje... mám to hodně podobný, taky jsem jednu dobu nechtěla jíst, ale z toho to až tak nebylo. Je to možná tím, že jsi až moc hodná. Protože já taky. Když jsem se s někým bavila, byly to podrazačky, furt někoho pomlouvaly, a když nás bylo ve skupince víc, nejmíň dvakrát za hodinu se mezi sebou pohádaly. A já jim říkala nechte toho, stojí vám to za to... nic. A tak se vždycky zbavily i mě. nejsem mstr v těláku, moc rychle neběhám.... takže to bylo třeba tak, že jsem šla něco koupit, ony na mě čekaly, vyjdu a ony utíkají o sto metrů dál. Je to fakt hnusný, ale co jsem měla dělat, že? Kdybych se naštvala, bude jim to jedno, budou ode mě mít klid. A když dolezu, tak budu vlezdoprdelka a budou si se mnou mávat ještě víc. Nesmíš jim to dovolit. Mluv sprostě, dělej to co ony. Jediná rada. Ale pro ty, co to nechcou dělat, jako třeba já.... rada není. A nechci kvůli takovým ppkám podrazt někoho dalšího. Asi nechci být jako ony, unést se proudem. A tak zůstanu sama. A věř mi, bude to možná lepší.... Přeju ti abys to vyřešila, a našla si kámošku na život a na smrt. Nebo milujícího kluka. Věř si :-)

13 Circle Circle | Web | 4. january 2017 at 15:15 | React

Radu? Mohla bych Ti tu vypsat, jak máš chodit mezi lidi, myslet pozitivně a sluníčkově, jak si máš najít koníčky, skrz které někoho poznáš...ale tyhle rady mi nikdy k ničemu nebyly (respektive jen jsem poznala kretény, se kterými to byl jen ztracený čas) a v momentě, kdy jsem si řekla, že na to všechno mrdám, tak se přátelé objevili sami.:)

Klidně mi napiš komentář na blog, jestli se budeš chtít vykecat.:) (jen to tam moc nečti, jsou to většinou jen výkřiky do tmy :D)

14 Jack Godman Jack Godman | Email | Web | 4. january 2017 at 15:42 | React

Psychika hodně ovlivňuje fyzický stav. Odmítání potravy je jedním z příčin silného stresového prožitku. Zvláštní je, že u jiných lidí se projevuje naopak, nutkavou potřebou jíst, i když tělo jídlo nepotřebuje.
Tenhle jev zmizí, když se hladina serotoninu vyrovná, což může trvat celkem dlouho. Stačí ovšem odhalit příčinu, tak jako vždy a u všeho.

Co se týče tvé osamělosti, je to složitý problém. Na světě je tolik osamělých lidí, kteří se nemají komu svěřit, až je to smutný. Samotným problémem je ale sama o sobě lidská povaha. Já jsem za svůj život potkal stovky lidí, ale nikoho, komu by se dalo věřit. Je tedy hodně složité říct, jestli máš reálnou šanci někoho takového najít. Někdy je možná lepší samota, než kudly v zádech, ale lidská psychika zase není vytvořena pro život v osamění.

15 Katka Katka | Email | 4. january 2017 at 15:46 | React

Ahoj, neznám tě, a tak nevím přesně, co by ti mohlo pomoci. Ale můžeš si zkusit najít kamarádku třeba tím, že budeš chodit často ven, zároveň si tím pročistíš hlavu a když budeš chodit třeba do parku, nebo na hřiště, zkrátka někam, kam chodí hodně lidí, můžeš si tam zkusit nějakou kamarádku najít. Nebo si zkus najít nějaký kroužek, na který se budeš opravdu těšit... A nebo zkus jeden den nasadit úsměv a nepřemýšlet nad tím, abys nebyla negativní, ale myslet na pěkné věci. Někomu pomůže úsměv - ať už umělý, nebo ne - k tomu, aby se cítil lépe... Zkrátka, zkus být chvíli opravdu pozitivní, třeba... Týden. Uvidíš, že (Alespoň já si to myslím...) se s tebou budou lidi bavit raději, než s holkou co je nafouknutá zlostí, či smutná tak, že neví jak ji utěšit. Jak říkám, neznám tě, nebo o tom alespoň nevím a nechci tedy rovnou říkat, že taková jsi, ale podle toho co tu píšeš... Zkus nasadit úsměv, mysli na pěkné věci a zkus za někým přijít sama a povídat si s ním. Můžeš to alespoň zkusit... :P No, nevím, sama uvidíš, tak zatím... :P :P

16 Camilla Camilla | Email | Web | 4. january 2017 at 16:01 | React

Ahoj.
Tvůj článek ve mě vyvolal slzy. Hodně jsem se do tebe vžila. Mám totiž úplně to stejné. Jsem hodná holka, s každým to myslím dobře a jsem velká cíťa. A též stejně jako ty marně hledám nejlepší kamarádku. Nejíst není dobrý, já si to také zažila. Skončila jsem v nemocnici a jelikož jsem měla tehdy vztah na dálku, donutily mě mý rodiče se s přítelem rozejít, protože mu to dávaly za vinu. A já to bohužel udělala, takže jsem si také něco zažila :) Ale to by bylo na dlouho... Jen ti chci říct, že tyhle problémy má spousta lidí a nikdy nejsi sama. Pokud teď zrovna si připadáš sama, veř mi, že se jednou někdo ukáže a udělá tě šťastnou! :)
Víš... po tomhle článku, mám nějaký silný nutkání si s tebou povídat nebo psát. Proto bych ráda, kdyby ses mi ozvala na můj email:  Rih-kam@atlas.cz
A psaly si emaily nebo prohodily facebook :)
Drž se...

17 R R | Email | 4. january 2017 at 16:28 | React

Hele 17 let a vůbec adolescence je takový debilní věk, že člověk pořádně neví co chce. Nedělám si prdel pořiď si knihu Miluj svůj život a už to bude jenom lepší. Akorát si před každou afirmaci dávej slovo "Jaktože" nebo "Proč", aby lépe fungovaly. Taky jsem těžký introvert a chápu tě. Poděkovat mi potom můžeš na mail :)

18 B. B. | Web | 4. january 2017 at 17:08 | React

Věř nebo ne, rozumím ti. Ani ja nemám žádnou opravdovou kamarádku, pouze kamarády, které ale stále nemohu považovat za nejlepší. Vždycky me někdo zradil a nejhorší je, že čím jsi hodnehodnejsi, tím je to horší😕. Poslední dobou se hodně snažím myslet optimisticky a je to lepší.
Ráda bych ti poradila, ale jelikož tohle moc dobře znám a mám to podobně, tak nemuzu 🙁.
Drž se 😍

19 fukar fukar | 4. january 2017 at 17:24 | React

To by mne zajimalo, jak dlouho ti takhle bylo, protoze ja takhle ziju roky a do spitalu jsem se jeste nedostala. Musis byt fakt hodne precitlivela.

20 Strašilka Strašilka | Web | 4. january 2017 at 17:26 | React

Když mi bylo asi patnáct, měla jsem s tím jídlem přesně to samé, co ty. Sice jsem neskončila v nemocnici, ale zhubla jsem v tom období asi čtyři kila a vypadala fakt hrozně. Nechtěla bych to období zažít znova. Depky, depky, nechuť k jídlu, nechuť k čemukoli, depky, vztahy s ostatníma se mi bortily, škola mě drtila (byla jsem v devítce), a zase depky. K tomu všemu jsem přesně tak přecitlivělá, úplně mi stačí, aby se na mě někdo křivě podíval, a už jsem down jako nikdy.
Pro informaci, jsem zhruba o tři čtvrtě roku starší než ty.
Přešlo mě to tak nějak samo. Mohly za to hormony a moje okolí. Vím, že nechceš slyšet, že to bude dobrý, ale věř mi. Bude to dobrý. Taky jsem si myslela, že se z toho nevyhrabu.
Přešlo mě to pořádně až na střední škole. Zjistila jsem totiž, že hlavní problém byl ve špatném třídním kolektivu. Neříkám, že teď je to terno, ale je to lepší.
Zkus se dostat mezi jiné, nové lidi. Taky jsem těžce introvertní, ale přesto jsem si zvládla najít kamarády na občasné brigádě. Trošku jsem to protrpěla, ale vyplatilo se.
Máš nějaký zvířátko? Mě to v blbejch chvílích pomohlo. I "hloupý" hlodavec dokáže povzbudit.

Bude líp. Jednou dole, jednou nahoře.

PS: Hlavně se nauč říkat ne. Já to neumím dodnes, a moji spolužáci této mé vlastnosti využívají víc než dost. To poslední, co teď potřebuješ, je další plýtvání energie za ostatní.

21 Michelle Michelle | Web | 4. january 2017 at 18:21 | React

Žiju doma s alkoholickym, despotyckym otcem cca už 10 let. Neustále mě to ničí, v duchu naříkám, proč nemůžu mít normální rodinu. Myslím, že tě chápu s tím, že ze sebe neděláš chudinku - kdo nezažil psychický peklo, nepochopí. Hlavně se drž a hodně štěstí! Jsem taky introvertka, mám asi cca 2-3 pravé kámošky a to pravé znamená, že s nimi často mluvím, jsem ve škole, občas venku, ale taky se cítím osamělá. Takže kdybys někdy chtěla pokecat, můj blog už teď znáš. (:

22 Smolař Smolař | Email | 4. january 2017 at 18:22 | React

Ahoj, tak teď Ti dost rozumím. Je mi 21 a taky všechno hrozně řeším a rozebírám. U mě nikdy nebyl problém s tím, že bych nejedla, ale jím až moc. S tou kamarádkou Tě úplně chápu. Celý svůj život takovou hledám a i když už jsem měla hodně "kamarádek", vždycky to skončilo tak, že se na mě vykašlala, ublížila mi, apod. Jedna mi dokonce udělala ze života takový peklo, že mám dodnes psychický následky. Momentálně nemám vůbec nikoho, což mě přivádí ke vzpomínce na letošní Silvestr, kdy jsem byla přes noc hospitalizovaná v Motole. Dojela jsem tam metrem, ztratila jsem hromadu krve a další den jsem se dopravovala domů opět metrem, doma nic k jídlu, všude zavřeno, unavená,...
V roce 2015, kdy jsem na tom byla úplně nejhůř, se mi dostala do ruky kniha Tajemství. Na podobný princip jich existuje strašně moc, zkus se mrknout, pozitivní myšlení zabralo, alespoň na chvíli. Jinak v Tvém případě bych ještě viděla šanci na vysoké...Kdybys chtěla povídat, tak napiš na e-mail, byly bychom na to dvě :)

23 Lany Lany | Web | 4. january 2017 at 19:03 | React

Už hned' ako som klikla na tento blog som si pomyslela, že sa sem ešte určite vrátim a po prečítaní tohto článku si ťa okamžite dávam medzi obľúbené blogy. Som v rovnakom veku ako ty a aj ja som mala kedysi strašne nízke sebavedomie. Nebyť mojej najlepšej kamarátky, s ktorou sa poznám od škôlky a ktorá so mnou bola prakticky celý život, nemala by som zozačiatku žiadnych skutočných priateľov. Stále som bola hanblivá a tichá, ale keby nebolo jej, mala by som sebavedomie pod bodom mrazu. S príchodom na strednú školu som spoznala dve úžasné dievčatá, ktoré sú tiež moje skutočné kamarátky. To je však všetko. Priatelím sa s viacerými ľud'mi ale medzi mojich skutočných kamarátov zarad'ujem len tie tri dievčatá. Najprv som s ľud'mi komunikovala len veľmi, veľmi ťažko avšak všetko sa to zmenilo s príchodom na strednú školu. Zmenila som sa, pochopila som, že sa treba zaujímať o druhých a tí si nás napokon všimnú. Začala som byť viac sama sebou a uvoľnená v spoločnosti ľudí a táto cesta sa ukázala ako správna a ja som tým získala množstvo nezabudnuteľných spomienok a spoznala som úžasných ľudí. Ked' som čítala tvoj článok, veľmi mi to pripomenulo moju kamarátku, s ktorou sa bavím najviac a s ktorou si hovoríme všetko. Nie je veľmi hanblivá ale nemá rada veľkú spoločnosť ľudí a je to veľmi dobrý človek, ktorý by nikomu neublížil, veľmi jej záleží na ostatných a všetko si príliš berie k srdcu. Myslím si, že si veľmi, veľmi dobré dievča, ktoré dokáže byť niekomu skutočnou kamarátkou a problém možno bude v tvojom nízkom sebavedomí a v tom, že to nevieš vyjadriť navonok, alebo je proste len problém v ľud'och. Možno ked' sa na teba niekto pozrie, ani netuší, aké pocity v sebe máš a aké trápenie v sebe skrývaš. Týmto nechcem povedať, žeby si mala vyjsť zo svojej ulity, zo dňa na deň nadobudnúť obrovské sebavedomie a meniť sa len preto, aby si získala priateľov. Napísala som len to, čo viem z vlastnej skúsenosti a všeobecne platí, že lásku, ktorú má človek v srdci, musí rozdávať aj navonok a prejavovať ju, aby sa dotkla srdca druhých ľudí. Ale každý človek je výnimočný taký, aký je. Prečítala som si niektoré články a celkom som si ťa obľúbila, naozaj mi pripomínaš moju veľmi dobrú kamarátku, dokonca aj štýlom vyjadrovania, preto ti tieto slová píšem tak, akoby som to povedala svojmu kamarátovi, aj ked' ťa nepoznám. Ak aj teraz nemáš možno veľa priateľov, o niekoľko rokov a možno aj skôr to bude určite inak. Neospravedlňuj sa za svoje pocity, ktoré sem píšeš. Blog by mal byť naším útočiskom presne počas takýchto chvíľ, nie len tých pekných. Pevne však verím, že ked' v budúcnosti budem navštevovať tvoj blog, zrazu mi do očí zasvieti článok, ktorý už nebude plný trápenia a smútku. :-)

24 Kristyna-Forka Kristyna-Forka | Web | 4. january 2017 at 19:07 | React

Tady v této chvíli ti můžu poradit jen jedno, musís si najít něco, co tě baví a něco co v tobě vyvolá radost :D Ať už je to sebe divnější (no a?)
Hlavně....když tě potká něco špatného zkus to rychle přejít, nebo mysli na něco jiného (Třeba si pusť svůj oblíbený film) :-P Nikdy se tomu nepoddávej. Znám jednu metaforu k tomuto: Jak těžká je sklenice vody? Odpověď: Přesná hmotnost není důležitá, její váha totiž záleží na tom jak dlouho tuto sklenici držíme. Pokud ji držíme minutu, není to pro nás problém. Pokud ji ale máme držet několik hodin, začne nás bolet ruka. A pokud ji máme držet celý den úplně nás to zničí. Stres a starosti v našem životě jsou jako tato sklenice. Přemýšlejte nad nimi jenom chvíli a nic se nestane. Pokud budete pokračovat začnou váš ty pocity ubližovat. A pokud o nich budete přemýšlet celý den tak vás zničí a my už nebudeme schopni ničeho. Musíme občas od stresu odstoupit, netahejme je s sebou. Je důležité sklenici vody vždy postavit zpátky na stůl.   ;-)
To že nemáš komu se s tím svěřit, co známe všichni. To, že někdo má kamarády ještě neznamená, že jsou to ti lidé, kteří si ho vyslechnou a poradí. Ty by jsi možná spíš potřebovala radu od někoho staršího, ať už příbuzný nebo soused. Z mé zkušenosti osobní problémy zkrátka kamarády nikdy nezajímají. :-?

25 Falka Falka | 4. january 2017 at 19:11 | React

Měla jsem to taky tak a moc mi pomohl skautský oddíl. ;-)

26 Veronika Veronika | Email | Web | 4. january 2017 at 19:12 | React

Ahoj! Neznám Tvé jméno, ale snad nebude vadit, že Ti tykám. Určité věci, které popisuješ, znám ze své vlastní zkušenosti, prošla jsem si jimi, ale už je to za mnou. K tomu, aby se něco změnilo v můj prospěch, mi pomohla víra. Jedině Bohu vděčím za obrovský vnitřní klid a harmonii, které mi dokáže narušit skutečně jen máloco. V Bohu najdeš Nejlepšího Přítele, který nikdy nezradí, to mi věř. Pokud by sis chtěla někdy o víře nebo něčem jiném popovídat, určitě napiš.
Měj se, pokud možno, moc hezky a ať najdeš kamarádku(y), které(ým) budeš moci důvěřovat.

27 Leník Leník | Web | 4. january 2017 at 20:06 | React

Vím, jaké to je.
Také si všechno strašně beru k srdci a jen málo stačí k tomu, abych si z nějaké prkotiny něco dělala, i když to třeba není myšleno přesně na mě, ale obecně :(...

A jaký máš vztah se třídním kolektivem? Nejsou na tebe zlí?

Já jsem byla šikanována. Nemalovala jsem se, nechodila ven s nějakou partou, neměla kluka, byla jsem tichá a tak jsem byla asi dobrý terč k šikaně :(.. Zažila jsem i kyberšikanu. Je to fakt hnusný... Byla jsem z toho hodně psychicky špatná, ale to je asi jasné. Ještě k tomu, že si všechno moc beru...

Mrzí mě to, že to tak máš, ale úplně vím, jak se cítíš.

Jsem spíše tichá, stydím se. - Hlavně, když někoho neznám.
Dělá mi problém jít něco zařídit... :(, vím, je to špatně, ale snažím se to odbourávat.

Doufám, že se máš lépe a jestli si chceš se mnou psát třeba přes email, klidně mi napiš na blog, budu ráda :).

28 Ainariël Ainariël | Web | 4. january 2017 at 21:30 | React

Dobré je si stanovit cíl, za kterým můžeš jít. Zkus to, co jsi vždy chtěla dělat. Splň si přání, podstup nějakou výzvu - když ji pokoříš, dodá ti energii. Přijmi za něco zodpovědnost a nevracej se zpátky. Minulost bolí. Ale dá se překonat, když se budeš soustředit na přítomnost.
Nemůžu se přesně vcítit do Tvé role,ale na tvém místě bych první řešila vlastní psychickou situaci. Když si najdeš tu správnou cestu, kamarádka se na ní objeví téměř sama od sebe, třeba díky stejnému zájmu :) Hlavně věř ve své zásady, ty tě dělají takovou, jaká jsi. Neměň sebe, jen jdi dopředu, vyvíjej se a sleduj, jak se zlepšuješ :)

29 Wendy Wendy | Web | 4. january 2017 at 21:57 | React

Nejez. Aspoň bude o debila míň;)

30 Kiara Kiara | Email | Web | 5. january 2017 at 1:33 | React

Asi tak nějak vím, jak se cítíš. Zrovna nedávno jsem totiž zjistila, že vlastně taky nikoho nemám. Jsou tu lidi, se kterými se znám... Ale prostě nikdo, kdo by mě znal doopravdy. A takové zjištění dokáže zabolet.
Nevím, jestli jsem si na samotu zvykla, nebo se to ve mně všechno sbírá a jednou vybouchnu... Každopádně bohužel nemám žádnou radu. Možná zkus třeba internet, najdi nějakou kamarádku online. Ono svěřovat se anonymně je mnohem jednodušší než člověku, kterého znáš osobně. Nebo si veď deník, pokud se potřebuješ svěřit, ale nemáš komu. Je to docela dobrá náhrada :)
Držím palce, ať je ti v nejbližší době lépe! ^^

31 Ali Ali | 5. january 2017 at 11:43 | React

Já vím, jak se cítíš.
Je mi to moc líto, taky znám tyhle pocity, ale vlastně pro tebe možná mám rádu - najdi si kamarádku online :) Jedny z mých nejbližších kamarádek jsou holky z Polska a ze Slovenska a kluk z Bulharska, s kterýma si píšu prakticky každý den. Neuvěřitelně to pomáhá, internetová přátelství můžou být stejně silná, jako ta skutečná. Nevzdávej se! :) To, že nebudeš jíst všechno jenom zhorší. Jestli chceš, můžeš se mi ozvat na Skype (allierosies), nebo na mail (toraleiruze@gmail.com) - moc ráda si s tebou promluvím, klidně i o tvých problémech, kdybys chtěla :)
Drž se!

32 reznikuvrajon reznikuvrajon | 5. january 2017 at 12:45 | React

Zdravím, koukám že tady máš širokej okruh fandů a z toho, co jsem ty komenty jen tak zběžně proletěl to vypadá, že mnoho z nich na tom podobně je, nebo bylo.....tudíž, řešení se nabízí, můžete udělat nějakej sraz, v pár lidech, pokecat, pořešit, prodebatit problémy.....

33 Eneta Eneta | Email | Web | 5. january 2017 at 12:57 | React

Chápu, jak se cítíš. Taky si přijdu neskutečně sama a potřebovala bych nejlepšího kamaráda.. Ale pro mě je to už spíš luxus, co si nemohu dovolit. Nejlepší je se snažit naučit být sám. Když se naučíš být sama, půjde vše zvládnout lépe. Já jsem se s tím smířila, ale i tak často v sobě cítím tu osamělost.. Kdyby si chtěla, klidně si můžem i někde popovídat. Ale je to na tobě. Kontakt na mě najdeš kdyžtak na mém blogu. Přeji hodně štěstí. :) Btw. z těch hnusných komentářů k tomu jídlu si nevšímej. Oni to nechápou.

34 Katie Katie | Email | Web | 5. january 2017 at 13:29 | React

Mno, já právě o jednu "kamarádku" přišla, doufala jsem, že to bude přesně to, o čem jsem snívala, jaký kamarádství má bejt, ale tady v okolí jsou snad všecky úplně stejný podrazácký mrchy, který tě bodnou do zad, aby se zavděčily někomu jinýmu. Jestli chceš, můžeš mi napsat na mejl, ráda si s tebou popovídám, opravdu^^

35 Inka Inka | Email | Web | 5. january 2017 at 21:26 | React

taky koukám, že snad každá druhá blogerka je na tom stejně... snad proto si zakládáme blogy? hledáme tu někoho, kdo nás pochopí a podpoří? já bych byla i pro skupinový chat, třeba byste zjistili, že máte víc společného, než jen osamělost :-) když jsem hrála jednu RPG, na blueforu jsme takový měli a bylo to úplně super! našla jsem tam stejné pošuky, jako jsem já :-D
možná k tomuhle problému jednou dospěje každá mladá holka... každopádně to tak vypadá, pro zajímavost můžu přidat část ze svého deníku z toho zoufalejšího období mého života...

3.9.2013 (bylo mi 16)
Od rodičů jsem vždy měla první poslední, ale nikdy jsem nebyla úplně šťastná. Nikdy jsem se nedokázala začlenit do kolektivu, vždycky jsem vyčnívala. Nikdy jsem nikam nezapadala. Je ta chyba ve mně? Já vážně nevím, co dělám špatně!
Možná jsem předurčená k samotářskému životu. Snažím se s tím vyrovnat snad už od školky, ale ta samota mě drtí. Chtěla bych aspoň jednu opravdovou kamarádku. Takovou, která by vždy stála při mně, které bych mohla říct cokoli a věděla, že ona mě za to neodsoudí a má tajemství u ní budou v bezpečí. Takovou, se kterou bych mohla sdílet radost i bolest, se kterou bychom se navzájem podržely, až by jedné z nás bylo nejhůř. Která by mě nezradila.
Chtěla bych tu mít člověka, který by mě obejmul, až bych zase někdy vzlykala a cítila se mizerně tak jako teď, a na nic se nevyptával. Copak toho chci tak moc?? Já jen nechci trávit život tím, že se každou noc budu sama tiše trápit. Nevím, co mám dělat…
A teď tu stále sedím po tmě a vylévám si srdce do imaginárního deníčku
Asi si říkáte, že jsem divná. Když myslím jenom na tohle. Ale vy nevíte, jaké to je. Být už od školky ta jiná. Být celý život *forever alone*

Neboj, bude dobře. Hlavně nesmíš přestat věřit :)

36 Katka Katka | Web | 6. january 2017 at 15:54 | React

Ahoj, musím se přiznat, že se ve tvém článku poměrně vidím, protože prožívám něco podobného :(.
Se sebevědomím je to u mě nic moc a vztahy s otcem mám též komplikované a dost se kvůli tomu trápím.
Na druhou stranu, i když mi už parkrát bylo řečeno, že si něco moc beru, tak jsem to nikdy neřešila tím, že bych přestala jíst. Paradoxem je, že dřív mě jídlo podstatě vůbec nezajímalo, ale teď mě díky přechodu na veganství naopak hrozně baví vařit, péct apod., najednou to patří k jedné z mála věcí, co mě v dnešních dnech potěší. Věřím, že takováhle porucha s příjmem potravy musí být hrozná zkušenost a snad ti brzy dokáže pomoci nějaký odborník a nebo lidé, co prožili to samé.
Co se týče kamarádek, tak v tom jsem na tom taky tak nějak stejně. Já jako jediňáček na malé vesnici vždycky nenáviděla samotu, ale bylo těžké se jako stydlivé dítě bez kroužků spřátelit. Postupem častu jsem díky škole kamarádky našla i teď podstatě nějaké mám, ale není to prostě ono :(. Navíc mě jedna z nich po víc než 10 letech asi úplně opustila a další nejsou ty, kterých bych mohla kdykoliv volat a svěřit se jim, které by chtěli  často něco podnikout :(. Vím, že filmy a seriály nejsou realita, ale vždycky, když vidím, jak jsou tam na tom ty nejlepší kamrádky, tak je mi vždycky smutno.
Sama to dovyřešené nemám, tak nevím, jestli ti mé rady k něčemu budou, ale na každého zabírá něco jiného. Možná by ti pomohlo popovídání s psycholožkou a nebo zkus poznat lidi skrz nějaký tvůj koníček.
Případně kdybys náhodou měla zájem o konverzaci, klidně mi napiš na blog :). Jinak ti moc držím place ať to všechno zvládneš překonat a podaří se ti najít nějaké skutečné kamarády.

37 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 7. january 2017 at 13:49 | React

Prostě nejsi ten typ, který by měl nejlepšího kamaráda od školky až do hrobu. Málokomu se takový přítel poštěstí a abych pravdu přiznala, všechny takové případy, které znám, by mé osobnosti vůbec nesedly. Nemám přátel mnoho, ale vždycky si udržím někoho, s kým si mohu popovídat- když to lze.
Zkus si s někým dopisovat nebo jej poznat přes nějaký svůj koníček, co jsem procházela komentáře, pár lidí ti nabídlo svůj kontakt. Klidně ti jej taky můžu nabídnout, buď mi napiš do zpráv na blog: http://naoki-keiko.blog.cz/1212/kdybyste-potrebovali
nebo mě kontaktuj na těhle sítích : http://naoki-keiko.blog.cz/1402/kontakt

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
Official page®
Kopírování článků a fotografií je zakázáno! Veškeré použité informace, které nejsou schváleny a není uvedený zdroj jsou zakázané dále publikovat! Na všechny příspěvky, které se nachází na této stránce, se vztahují autorská práva!